Nak moc lidi se divi co se deje a proc jsem jako smutna a tak...takze abyste vedeli:

To si piste, ze jsem smutna!!!
Brecim a mam deprese!!!
...ale jezis, dyt me znate sakra, tak asi vite, co to znamena ne? Nebo ne?:
To znamena, ze je vse v naprostym poradku.
Dyt ja jsem prece smutna porad, to je muj zivot, vyzivat se ve smutku a smutek si privozovat sama. Jsem psycho, ale me to proste ba, takze dont worry, ja jsem v poho. A vy?

(Priste napisu az budu vesela...jenze to jsem vetsinou tak opila, ze se nestrefim na klavesy...:)
Neee, ted vazne, mam se fajn...docela...obcas...bla bla

:) :(

vcera se mi strasne chtelo jit z prace domu a v klidu si pobrecet...jen tak, pro radost. misto toho jsem se opila a pozvracela...
tohle holcicky nedelaj prece...!

a je to tady

presne to, co jsem nechtela. anebo pravdepodobne podvedome chtela. rada sama sebe dostavam do prekernich situaci, rada svoji hlavu zatezuju depresema a rada jen tak lezim, cumim, premejslim, trapim se a plejtvam casem.
nechapu sama sebe.
vubec nerozumim tomu, co delam.
mam pocit, ze sama sebe nemam vubec pod kontrolou.
jakoby me ridil nekdo jinej, nekdo, kdo ma za ukol vytrvaret melancholii v my hlave...anebo jsem to vazne jen ja?
jsem uzavrena ve svete fantazie, ze kteryho nemuzu a ani nechci pryc.
mam v hlave neporadek. nekdy se mi podari myslenky si utridit, ale je to jako kdybych si uklizela pokoj, ale poskladala jenom rozhazeny obleceni a nevytrela podlahu.
v moji hlave se micha pritomnost a minulost...ale budoucnost je nejista vic nez kdy jindy.
nektery veci se nezmeni, kamo.
ano, jsem uplne obycejna holka. smutny. nebo ne?

v patek

po praci (pulnoc) jsem si koupila zasobu cokolady a vydala se na prochazku Londynem...vazne jsem si to uzila. Skoda, ze jsem nemela fotak, videla jsem spoustu zajimavych veci, snad priste. Prisla jsem domu pred patou ranni s kompletne utridenyma myslenkama v hlave (to byl ucel toho vyletu), prejedenym brichem a vycitkama svedomi, ze budu tlusta.

jizvy

Nak to psani zanedbavam, ale fakt nemam vubec cas, coz je na jednu stranu strasne fajn, na druhou stranu to moje hlava nezvlada vsechno pobirat. Nefotim a bojim se, ze si nebudu vse pamatovat...ach jo. No nicmene vcerejsi vecer asi nezapomenu...Jako kazdej ctvrtek si celej den v praci planuju, co vsechno musim vecer udelat (protoze koncim vyjimecne v 6) a jako kazdej ctvrtek se z hospody hrabu v casnych rannich hodinach. Vetsinou s modrinama, skrabancema a vcera dokonce s rozbitou hlavou...Londyn je proste drsnej:) Celou noc to krvacelo, ale z nemocnice mam odjakziva hruzu, takze me tam vazne nikdo nedostal a nedostane. No a jak se to stalo? Pri presunu z jedny hospody do druhy do me Jason chtel pravdepodobne pratelsky strcit, nicmene opilost jeho i moje zpusobila pad obou dvou, ten muj nanestesti na hranu chodniku. Sranda je, ze bych si toho asi vubec nevsimla, kdyby mi to neudelalo pozdeji krvavou skvrnu vzadu na triku. No tak tohle uz je trosku moc no... Vtipny ale bylo, jak se takovahle senzace rozsiri - rekla jsem to ten vecer asi peti lidem a druhej den prislo asi dvacet lidi se me zeptat, jestli uz je to lepsi:).
Jason se chysta seknout s touhle praci koncem rijna, takze se kazdej den oslavuje. Navic vcera v noci Jason vyhodil myho australskyho kolegu, kterej mi vazne nesedel, takze o duvod navic k oslave.
Ve vedlejsi hospode delaj strasne fajn lidi, kdyz se nekoho ptam proc prijel do Londyna, tak vetsinou odpoved zni, ze prijel na tejden navstivit kamose a zustal tu nebo neco takovyho...jeste mi snad nikdo nerek, ze se rozhodl se sem prestehovat...prej: prijedes na mesic, zustanes ctyri roky, normalka. Zajimavy, jsem zvedava, jak to bude se mnou...ale tahle komunitka lidi mi vazne sedi. No nicmene Jason si chce otevrit svou vlastni hospodu a uz se me ptal, jestli bych opustila Wheatsheaf a sla makat pak k nemu...no tak to samozrejme ano, protoze lepsiho sefa asi nikdy nikde mit nebudu (ovsem samozrejme nepocitam taborskyho Marka:). No a dnes mam pul dne volno a vazne ho hodlam stravit regeneraci (tela i duse), hlava sice porad docela slusne boli, ale uz to nekrvaci dikybohu.

5. pres 9.

Vic nez dva tydny mi nefungoval internet...takze ve zkratce:
Za tu dobu jsem tu mela dva hosty - Kokyho a brachu. Obe tyhle navstevy mi udelaly obrovskou radost a uz se tesim na dalsi. Ale pozor, pozor!! nebude to jen tak zadarmo - ocekavam aspon pet balicku cokoladovyho pudingu (bacha! ne kakaovyho).
Co dal, co dal...vymenili se mi lidi na byte i lidi v praci...dokonce nekolikrat, coz je fajn, protoze neni nouze o novy lidi. Takze nemeckyho kolegu v praci nahradil Australan, Danka zustala, pribyla Polka a polskyho kuchare nahradil cernoch, s kterym jsem zatim nemela cest se poradne seznamit.
Prace me furt bavi, coz je uzasny...tesim se do prace tyjo, tesim se dokonce i na ctrnactihodonou smenu tyjo... Jedna z veci, na ktery jsem se do Londyna tesila nejvic, byla anonymita, ale po tydnu tady jsem dostala strach, ze mi zacne chybet to, co me v Tabore stvalo - jdu po ulici a temer kazdyho, koho potkam, zdravim atd... No a nakonec tu mam oboji - Wheatsheaf (muj pub) lezi primo u Borough marketu a v okruhu zhruba dvou ulic se tam vsichni znaj... takova jedna velka rodina, skoro kazdej tejden nekdo slavi narozky a tak se sepisuje velky prani, kam se vsichni podepisujem a pisem vzkazy... A kdyz treba prijdu do prace pozde, tak v prubehu odpoledne prijde pet lidi a rikaj: "Tys prisla zase pozde co, no ja jsem te videl bezet do prace" :) No ale pak se vymotam par ulic dal a uz zase nikoho neznam a nikdo nezna me...
No a co jeste...to je hruza, kdo si to ma vsechno pamatovat. No nic ted nevim, jdu na nakup, v lednicce mam totiz jenom Red Bull a pulku lahve Absinthu, co tu zbylo po brachovi:

Jo vlastne! Minulej tejden se tu sirilo, ze na Trafalgar Square bude koncert Chemical Brothers a ze to bude zadarmo...no jako neverila jsem tomu, ale kdyz mi to rekl uz treti clovek, tak jsem se tam teda vydala taky...no tak zadarmo to bylo...pro prvni tisicovku lidi... Ale nakonec to bylo skvely i tak - za branou bylo snad vic lidi nez v arealu...
Tohle je par mych housemates "na koncerte Chemical Brothers":

A tohle je moje japonska roommate:

Jo a mimochodem, abyste vedeli, makam v hospode, kde se natacel Harry Potter...

night life

...predevcirem jsem si uzila skvelou party...louceni s Thorem (nebo ja nevim, jak se to pise, ale vim, ze jsem se celej vecer snazila to vyslovit). Vubec nevim, jak a kdy jsme zavreli bar, protoze si nas jednoho po druhym zhruba od osmi vecer bral Jason do vedlejsi hospody na drinky (kde jsem mimochodem poprvy potkala Cesku). Tequila je prej zaklad, takze se ji musim naucit znovu pit...coz zpusobilo, ze ted uz ji asi opravdu nemuzu ani cejtit. Chvili jsme parili v nasem pubu (po zaviracce) a vsichni totalne promoceny od sampanskyho (dve flasky prevazne v nasich vlasech a obleceni) jsme se presunuli do naky jiny hospody a pokracovali. Jsem fakt rada, ze jsem nasla rano fotak i mobil v kabelce, protoze jsem o tom nemela vubec prehled a jsem taky rada, ze jsem ja nebo nekdo jinej fotil. Takze tady je dokumentace:
muj sef:

ja s sefem:

ja (ta prisera v pravo)s Thorem (sampansky je nejlepsi gel...skoda, ze jsem to nevedela v patnacti:):

No srandy kopec... No ale nakonec me opilost premohla a chtela jsem jit domu, ale zodpovedni hosi me nenechali, protoze Londyn je prej pro opilou holku velmi nebezpecnej, tak jsem se ulozila v byte nad nasim pubem. Po trech hodinach jsem se vzbudila, vybrakova lednicku a vydala se dom. Doma jsem se jenom umyla a vyrazila s pomerne velkou kockou na Brick Lane Market - celej tyden se na to tesim, tak to prece neprospim. Kocovina zmizela ve chvili, kdy jsem objevila uzasnej stanek s botama a uz ted je mi jasny, ze si domu povezu minimalne jeden kufr nacpanej botama...proste raj na Zemi:)

od vseho trochu

prace: Prace me bavi. Dikybohu. Nedovedu si predstavit kazdej den chodit do prace, kterou nemam rada. Zacinam nejdriv v pul jedenacty rano a koncim nejdyl ve dvanact. Uz se dokonce i prestavam bat chodit v noci Londynem, i kdyz peprak bych z ruky nedala. Lidi v praci jsou tu my nejlepsi kamosi, jsou hrozne fajn. Majitel pubu Tonny je sice pitomec, vsichni z nej maj bobky, ale ja jsem se s nim zatim do zadnyho konfliktu nedostala a vetsinu casu tam stejne vubec neni...navic ted odjel na dva tydny pryc, takze mame vsichni takovy maly prazdniny. Vsechno zabezpecuje Jason a Danny. Danny je Anglan, coz pro me znamena, ze mu neverim ani slovo. Kdyz prijdu pozde a Danny mi rekne Don´t worry, tak me to rozhodne neuklidni, Anglani jsou hrozne neuprimny lidi, jednou se z ty svy zdvorilosti zblaznej. Vcera jsem se o tom bavila s Tomem (nemeckej klucina, co s nim pracuju (nejmenuje se Tom, ale rikame mu tak, protoze jeho jmeno je proste nevyslovitelny)) a ten rikal to samy: kdyz ti poda ruku Anglican, tak si ji jdi umejt. Navic Danny je linej, s nicim nepomuze a od rana do vecera v jednom kuse pije pivo s limonadou, takze je vlastne celej den silne podnapilej. Na druhou stranu Jason (Australan, 27) je fakt super, vubec se nechova jako sef, je s nim hrozna sranda a furt nam neco kupuje...temer kazdej den mi nosi red bulla (prej vypadam furt unavene) a kazdou chvili doma neco navari/napece a prinese nam to. A pres cely lytko ma tetovani Pearl Jam:)) Vcera prede me vecer postavil pul sklenice zlaty tequily (asi tak dva velky panaky v sobe) a rek, ze dokud to nevypiju, tak nemuzu pracovat:) asi po deseti minutach konecne pochopil, ze od svyho maturaku tequilu opravdu nemuzu a nalil mi stejny mnozstvi vodky... No a Tom (22) se vcera dozvedel, ze ho konecne po dvou letech prijali na nemeckou univerzitu, takze to tu behem ctyr dni bali a jede dom, coz je mi hrozne lito, protoze je fakt fajn s nim pracovat. No ale kazdopadne dnes je po praci rozluckova party, na kterou se docela tesim...navic prej pujdem do casina:) a navic, kdyz se nekam jde po praci, tak vse plati Jason. Vcera dal Danny na net inzerat, ze shani novyho barmana, takze vcera v jednom kuse zvonil telefon a podle toho, jak se Dannymu zdali ty lidi po hlase v telefonu, tak je bud pozval na interview nebo nepozval (na C.V. se vazne nekouka, holky se prijimaj podle vzhledu, kluci podle toho jak jsou pratelsky). Takze postupne prislo asi deset kluku na interview, a tak jsme my za barem meli cely odpoledne o zabavu postarano - jednoho po druhym jsme hodnotili:)) No ale nakonec je myslim prijatej nakej osklivej Australan a Tom se nam vysmiva:) No jinak moje uroven anglictiny se sice pravdepodobne zvysuje, ale rozhodne spokojena nejsem. Prvni dny v praci to byla docela katastrofa, ale vznikaly vtipny situace - obcas, kdyz je frmol, nekdo mi neco vyklada a ja nerozumim, tak misto abych se zeptala co rikal, tak to odkejvu...no a tak v pondeli prisel nakej chlapik a rikal, ze jsem neprisla...vubec jsem netusila o cem mluvi, ale nakonec z toho vylezlo, ze jsem mu nevedomky odkejvala rande:))
byt: Tak nejak si nejsem poradne jista, s kym bydlim...toci se tu strasne moc lidi. Spolubydlici a jejich kamosi, ktery jsou tu sice na navsteve, ale ta navsteva trva uz nak dlouho... ale je mi to jedno, skoro tu nejsem - vetsinou jsem v praci a kdyz mam volno, tak rozhodne nehodlam ztracet cas valenim se doma. Jinak z tech vsech lidi tady povazuju za svy kamose jen dva lidi - Itala a Mexicana, zbytek jsou jen spolubydlici. Danielle (Ital) se chce taky stehovat a taky chce jen o par ulic dal, takze se mozna budem stehovat spolu. Vlastne jen ja, Danielle a Javier (Mexican) neco opravdu delame...Vsichni mi po mym prijezdu rekli, ze tu studujou anglictinu a pracujou: studium spociva v tom, ze maj skolu (nebo budou mit, ted jsou asi prazdniny) tri dny v tydnu, vzdycky jen dve nebo tri hodiny. Prace zase spociva v tom, ze jednou za ctrnact dni jdou delat na pet hodin hot dogy na fotbalovej stadion a pak tri dny dospavaj. Jinak jediny, co delaj je, ze jedi, pijou colu a valej se u televize. Ale je s nima sranda a furt si chtej povidat, takze si rozhodne nestezuju, jen je zajimavy sledovat, jak nektery lidi dokazou travit svuj cas (za penize rodicu).
ja: Uz se mi zaclo stejskat...po nekom vic, po nekom min a po nekom vubec a zaroven strasne moc... Ale nedovedu si predstavit, ze by mi TED mohlo byt nekde lip...jsem tu krasne izolovana od vseho taborskyho stesti i nestesti. Nedokazu rict, jestli jsem stastna...myslim, ze stejne tak, jako muze byt vzdycky hur, tak muze byt vzdycky lip. Obzvlast mne. Ale spokojena asi jsem... Bavi me ta samostatnost a nezavislost, za coz ale nemuze Londyn, to si zaziva kazdej, kdo prestane bydlet s rodicema. Poprvy v zivote jsem si kupovala prasek na prani a hrozne jsem si to uzivala:))
Londyn me silene bavi...furt je na co koukat. Vsude na svete jsou divny lidi, ale tady jich potkavam vazne hodne. Vcera jsem cekala na bus a na zastavce stal takovej slusne vypadajici pan v obleku a strihal si vlasy vzadu na hlave, pak si je prohlizel a hazel na zem...

laska vs. nenavist

co na Londyne nesnasim:
- chedar!!! - nesnasim ho...miluju eidam...v cemkoli je syr, tak je to chedar, coz je pro vegetariana utrpeni
- "How are you?" aneb neuprimna anglicka zdvorilost...tisickrat denne slysim tuhle debilni otazku, ktera nepotrebuje odpoved...jsem zvykla, ze kdyz se na to nekoho ptam, tak me to zajima, tady je to soucast pozdravu...
- svabi - prej je to problem celyho Londyna (nejenom naseho bytu)
- vodovodni kohoutky - pokazdy se rozmejslet: studena nebo tepla?? protoze kompromis proste neni moznej!! myslim, ze ani sami Anglicani nechapou, proc maj tuhle blbost v koupelne...
- metro - nepouzivam
- Anglicani nejsou zvykly nechavat dyska
- nemam tu cesky kamose
- anglictina - je peklo, kdyz se nemuzu vyjadrit tak, jak si predstavuju, tak, jak bych se vyjadrila v cestine...ale to chce jen cas

co na Londyne miluju:
- obchody a trhy (s oblecenim samozrejme)
- ruznorodost - vseho:lidi, kultura, ....."Where are you from?" je otazka, ktera prichazi hned po predstaveni...pravy Londynany jsem zatim potkala jen dva
- parky - porad me udivuje, jak panove v obleku a damy v kostymku a vysokych jehlovych podpadkach usedaji k obedu misto na polstrovane zidle v luxusni restauraci na vetsinou vlhkou travu v preplnenem parku
- autobusy - kazdej den si sedam nahoru a myslim, ze me to asi neprejde...
- sladkosti - obrovskej vyber dobrot
- crusty bread - mohla bych ho jist od rana do vecera (a taky to vetsinou delam:)
- cestovani mestskou hromadnou dopravou neni zadna ostuda...v CR by se asi zadnej podnikatel, manager atd. nechlubil prukazkou na MHD, kdezto tady ma svoji Oyster card v penezence snad kazdej
- nekuracky hospody - je to tak krasny chodit kazdej den z prace se stejne vonavejma vlasama jako byly kdyz jsem sla do prace...a nikdo se tohle pravidlo nesnazi porusovat
- Strongbow - cider
- pocasi - zatim mi vubec neva, naopak destnik je skvelej doplnek:)
- nemam tu cesky kamose
- anglictina - az ted jsem si uvedomila, jak je to peknej jazyk

Taky me prekvapuje, kolik lidi chodi v pul jedenacty rano do hospody na vino, pivo, nebo dokonce vodku...u nas tomu rikame alkoholismus.....v Londyne kultura.
Ale uz si tady pomalu zvykam...dokonce uz z 90% cekam na autobus na spravny strane silnice!!

1. vyplata...

...uz neni. Nebo teda je - mam ji plny skrine:) Stravila jsem nedeli na Brick Lane Marketu a pondeli na Oxford Street. No a dnes opet nastupuju do pracovniho procesu vydelavat na vice ci mene (ne)potrebne veci.
Teprve dnes mi Londyn ukazal svou pravou podobu - prsi a je zatazeno...Dikybohu, ze az dnes, protoze destnik jsem si koupila teprve vcera...jdu ho vyzkouset!

prace/job/trabajo

Mam za sebou tri dny prace a uvedomuju si, ze lepsi praci s lepsi "vyukou" anglictiny jsem vazne nemohla sehnat. Je to takovej londynskej Orion...neuveritelny. Akorat tu vsichni mluvi anglicky. Chodi sem taky stejny lidi a spousta z nich tu ma svuj specialni pulitr a pije svuj specialni drink, proste jako treba v Orionu Karel a jeho maly pivo do buclaku a k tomu kusovka. Jo a je to taky "gay bar". A navic tu mam i Marka a Konatka:) akorat se jmenujou Danny a Jason. No a oproti Orionu to ma jednu obrovskou vyhodu - zaviraci dobu! Pracuju bud s Nemcem, jehoz jmeno se ani nesnazim naucit, nebo s Dankou...vsem je nam zhruba stejne a je to fajn. A vcera jsem zjistila, ze ten klucina v kuchyni je Polak! Tak jsme zkouseli mluvit ceskopolsky a jde to tyjo, akorat je to najednou hrozne divny, takze stejne mluvime anglicky. Ale je fajn, ze vim, ze mi tu nekdo rozumi. Navic kamos v kuchyni se vzdycky hodi...obzvlast mne:)
Stamgasti, co sem chodej, jsou fakt hrozne hodny lidi, takze kdyz neco potrebuju, tak se ptam jich a ne sefu. Prvni vecer mi Danny predstavil strasne moc lidi a furt mi nekdo nekoho predstavuje a vsichni ti lidi ted prichazej a volaj na me jmenem a ja si jenom rikam: "Se zname tyjo?"...
Obcas mam problem s tou londynskou komoleninou anglictiny a vcera vznikla scena na celou hospodu, kdy na me naka lejdy zacla jecet, ze jsem ji do ty whisky dala vic coly nez chtela...to bylo fakt neprijemny, presne jsem vedela, co bych udelala v Orionu, vyzbrojena ceskou slovni zasobou sprostych slov (protoze ona jima nesetrila), ale tady? Proste hromadka nestesti...ale fakt jsem na spravnym miste - Jason si prede me stoupnul, vysvetlil ji, ze jsem tam druhej den, ale ona furt jecela a tak ji vyhodil, rekl mi, ze je to fucking bitch a at ji neobsluhuju a ze kdyz si nekdo dovoli pouzit vuci me sprosty slovo, tak ho mam vyhodit. No a po zaviracce jsme sli jeste vsichni do hospody, a tak jsem vlastne mela svuj prvni alkohol v Londyne (takze mi to docela zamotalo nohy:).
A vcera v noci jsem zjistila, ze pro svaba schody rozhodne nejsou prekazkou a definitivne jsem se rozhodla, ze se z tyhle skladky stehuju...holt vychova je vychova (maminka a tatinek ze me budou mit radost) ach jo.

jo!

Mam praci! Ooo, ja se mam! Kdo rikal, ze najit tu praci v srpnu je tezky? Proste kdyz se clovek snazi, tak vzdycky neco najde. No a evidentne i kdyz se moc nesnazi:) Ja jsem spis tak nejak pozvolna "zacinala" hledat - rozeslala jsem svoje trosicku vysperkovany C.V. (samozrejme, ze mluvim spanelsky a francouzsky:) na par mailovejch adres (inzeraty, kam se muselo volat, jsem ignorovala - nerada telefonuju...navic anglicky, blee) a je to! -makam v malym pubu kousek od Tower Bridge. Kdyz mi ten hodnej pan, co ted bude muj zamestnavatel, rekl: "OK, you have a job!", tak prvni vec, ktera mi bleskla hlavou byla, ze to vyslo - muzu tu zustat!!, nemusim se za mesic vratit domu jako vsichni ti lidi, o kterych mi vypraveli rodice, kdyz me chteli odradit od odjezdu do Londyna - od toho, co ted povazuju za nejlepsi rozhodnuti myho zivota (no jo, no jo, je moc brzy na naky zavery, ale stejne...). A druha vec, ktera me napadla...nedelni trh...hadry, o kterych se mi ani nesnilo...vcera jsem tam byla a muj italskej spolubydlici me musel doslova odtahnout. No fajn, kecam - prvni, co me napadlo, byl ten trh, az pak ten zbytek... A jak jsem to oslavila? V prvnim obchode jsem si koupila cokoladovej drink, mnam! ...ale na vino taky dojde:)
Tak se vsichni mejte, ja se totiz taky mam.

...

Rodice me vzdycky vedli k cistote...Vlastne ne k cistote, vedli me ke sterilite. Ackoli jsem se hodne branila, spousta tehle navyku ve mne zustala. Samozrejme jsem necekala, ze me tady v Londyne ceka sterilni byt... Dokonce ani cistotu jsem necekala... Ale svabi?!! ...to je fakt trosku moc. Vcera jsem to zjistila a myslela jsem, ze snad utecu... Ale kam tyjo?? No proste mi nezbejva nic jinyho nez se s tim vyrovnat. Jo, presne tak, ja, ktera nenavidim veskerej hmyz (dokonce i berusky mi prijdou odporny), se budu vyrovnavat se svabama... Ale myslim si, ze jsou jenom v prizemi, vsugerovala jsem si, ze ty schody nahoru jsou pro ne dostatecne velkou prekazkou, aby sem nelezli (prosim, nesnazte se mi to nikdo vymluvit). Dnes jsem se o tom zacla bavit s Brazilcema se snahou prinutit je pomoct mi s odstranenim tehle brouku plus s uklidem kuchyne... Odezva nebyla moc velka, byli vysmaty z toho, jak se tvarim, kdyz nakyho svaba vidim a ze prej v Brazilii jsou trikrat tak velky. Ok, musim se s tim vyrovnat, ale kuchyn se timto pro me stava neobyvatelnou.
Dneska jsem se mela nadherne:

(tohle byla povinnost vzhledem k tomu, ze bydlim dvacet minut odsud)
...a furt se nadherne mam - na byte je fakt zabava, vzajemne se ucime nase rodny reci - portugalstina je fakt ujeta, ale spanelstina me zacla znova bavit a italstina je uzasna. Kluci rikaj: "Kurva", "Prosim", "Dekuji", "Skvele", "Dobrou noc", "Dej mi pusu, prosim te" a "Silverocket, vase treti prso" :))
No a Karlos (Peruanec) mi se vsim pomaha...na muj vkus nekdy az moc. Je mu skoro tricet (nejstarsi obyvatel domu) a presne tak se chova. Je fajn, ze mi pomaha, potrebuju to, ale to, co nepotrebuju, je, aby mi tu nekdo delal otce - kazdej den tak trikrat slysim, ze bych nemela domu chodit za tmy, protoze by me mohl nekdo okrast, znasilnit, nebo dokonce zabit, taky si mam zatahovat zavesy, kdyz se jdu prevlict... Je hrozne nudnej a mele hrozny hovadiny, ale je fajn, ze mele, presne to potrebuju. Do tech ostatnich troubu musim vzdycky chvili hucet, ze to neni prilis polite bavit se prede mnou portugalsky.

(a takovyhle detaily na Londyne miluju)

the first day

Tak mam za sebou prvni den v Londyne... Vcera vecer jsem dorazila na Musbury Street - muj novy domov (na fotce). To, ze jsem vubec dorazila, je maly zazrak. Londyn je naprosto nepripraven na muj velky tezky kufr - v metru nejsou eskalatory, kdo to kdy videl?!
Bydlim s deviti lidma, kteri spolu mluvi spanelskopotugalskoitalsky... Je tu par Brazilcu, pak Peruanec, Ital a Mexican. Naprosto bezprostredni lidi, zacinam je mit rada, a to i pres to (mozna, ze prave proto), ze jsem zatim nenasla nic, co bych mela s nekym z nich spolecnyho. Prvne jsem si myslela, ze nejvetsi problem bude zapamatovat si jmena vsech deviti lidi, ale to je v klidu...nejtezsi je naucit se to vyslovovat:)
Nemam vubec poneti o case - v byte nejsou hodiny, ja nemam hodinky a pri kazdy vymene sim karet v mobilu se mi nechce nastavovat cas (nehlede na to, ze vetsinou neni podle ceho). Vcera vecer jsem se rozhodla, ze si dam dnes odpocinkovej den a pujdu si projit okoli domu. Vzbudila jsem se s tim, ze musi byt hrozne moc hodin a ja se vyvaluju v posteli, rychle jsem vyskocila (vsichni jeste spali), pripravila se a kdyz jsem vyrazela z domu, tak jsem si vsimla, ze na mycce nadobi jsou hodiny - 8.00am:))
Prosla jsem si toho hodne a nasla krasny parky a pak jeden velkej kam budu chodit behat - jo, budu chodit behat, fakt! ...ale zitra jeste ne.
A mimochodem po tom, co jsem si uz asi u patyho auta rekla, co to ridi za hovado, mi doslo, co jsem to za hovado a ze me asi uz brzy neco prejede.
Jo a jinak, je tu teplo a v byte se mluvi tak, jak jsem rikala, takze mi obcas vubec nedochazi, ze jsem v Londyne, pripadam si fakt jako nekde ve Spanelsku.
No a radsi ani nebudu psat nic o obchodech s hadrama...aaach jo. Rekla jsem si, ze asi poprvy v zivote zkusim byt zodpovedna a zacnu nakupovat az sezenu praci...ale je to boj...