Nak moc lidi se divi co se deje a proc jsem jako smutna a tak...takze abyste vedeli:

To si piste, ze jsem smutna!!!
Brecim a mam deprese!!!
...ale jezis, dyt me znate sakra, tak asi vite, co to znamena ne? Nebo ne?:
To znamena, ze je vse v naprostym poradku.
Dyt ja jsem prece smutna porad, to je muj zivot, vyzivat se ve smutku a smutek si privozovat sama. Jsem psycho, ale me to proste ba, takze dont worry, ja jsem v poho. A vy?

(Priste napisu az budu vesela...jenze to jsem vetsinou tak opila, ze se nestrefim na klavesy...:)
Neee, ted vazne, mam se fajn...docela...obcas...bla bla

:) :(

vcera se mi strasne chtelo jit z prace domu a v klidu si pobrecet...jen tak, pro radost. misto toho jsem se opila a pozvracela...
tohle holcicky nedelaj prece...!

a je to tady

presne to, co jsem nechtela. anebo pravdepodobne podvedome chtela. rada sama sebe dostavam do prekernich situaci, rada svoji hlavu zatezuju depresema a rada jen tak lezim, cumim, premejslim, trapim se a plejtvam casem.
nechapu sama sebe.
vubec nerozumim tomu, co delam.
mam pocit, ze sama sebe nemam vubec pod kontrolou.
jakoby me ridil nekdo jinej, nekdo, kdo ma za ukol vytrvaret melancholii v my hlave...anebo jsem to vazne jen ja?
jsem uzavrena ve svete fantazie, ze kteryho nemuzu a ani nechci pryc.
mam v hlave neporadek. nekdy se mi podari myslenky si utridit, ale je to jako kdybych si uklizela pokoj, ale poskladala jenom rozhazeny obleceni a nevytrela podlahu.
v moji hlave se micha pritomnost a minulost...ale budoucnost je nejista vic nez kdy jindy.
nektery veci se nezmeni, kamo.
ano, jsem uplne obycejna holka. smutny. nebo ne?

v patek

po praci (pulnoc) jsem si koupila zasobu cokolady a vydala se na prochazku Londynem...vazne jsem si to uzila. Skoda, ze jsem nemela fotak, videla jsem spoustu zajimavych veci, snad priste. Prisla jsem domu pred patou ranni s kompletne utridenyma myslenkama v hlave (to byl ucel toho vyletu), prejedenym brichem a vycitkama svedomi, ze budu tlusta.

jizvy

Nak to psani zanedbavam, ale fakt nemam vubec cas, coz je na jednu stranu strasne fajn, na druhou stranu to moje hlava nezvlada vsechno pobirat. Nefotim a bojim se, ze si nebudu vse pamatovat...ach jo. No nicmene vcerejsi vecer asi nezapomenu...Jako kazdej ctvrtek si celej den v praci planuju, co vsechno musim vecer udelat (protoze koncim vyjimecne v 6) a jako kazdej ctvrtek se z hospody hrabu v casnych rannich hodinach. Vetsinou s modrinama, skrabancema a vcera dokonce s rozbitou hlavou...Londyn je proste drsnej:) Celou noc to krvacelo, ale z nemocnice mam odjakziva hruzu, takze me tam vazne nikdo nedostal a nedostane. No a jak se to stalo? Pri presunu z jedny hospody do druhy do me Jason chtel pravdepodobne pratelsky strcit, nicmene opilost jeho i moje zpusobila pad obou dvou, ten muj nanestesti na hranu chodniku. Sranda je, ze bych si toho asi vubec nevsimla, kdyby mi to neudelalo pozdeji krvavou skvrnu vzadu na triku. No tak tohle uz je trosku moc no... Vtipny ale bylo, jak se takovahle senzace rozsiri - rekla jsem to ten vecer asi peti lidem a druhej den prislo asi dvacet lidi se me zeptat, jestli uz je to lepsi:).
Jason se chysta seknout s touhle praci koncem rijna, takze se kazdej den oslavuje. Navic vcera v noci Jason vyhodil myho australskyho kolegu, kterej mi vazne nesedel, takze o duvod navic k oslave.
Ve vedlejsi hospode delaj strasne fajn lidi, kdyz se nekoho ptam proc prijel do Londyna, tak vetsinou odpoved zni, ze prijel na tejden navstivit kamose a zustal tu nebo neco takovyho...jeste mi snad nikdo nerek, ze se rozhodl se sem prestehovat...prej: prijedes na mesic, zustanes ctyri roky, normalka. Zajimavy, jsem zvedava, jak to bude se mnou...ale tahle komunitka lidi mi vazne sedi. No nicmene Jason si chce otevrit svou vlastni hospodu a uz se me ptal, jestli bych opustila Wheatsheaf a sla makat pak k nemu...no tak to samozrejme ano, protoze lepsiho sefa asi nikdy nikde mit nebudu (ovsem samozrejme nepocitam taborskyho Marka:). No a dnes mam pul dne volno a vazne ho hodlam stravit regeneraci (tela i duse), hlava sice porad docela slusne boli, ale uz to nekrvaci dikybohu.

5. pres 9.

Vic nez dva tydny mi nefungoval internet...takze ve zkratce:
Za tu dobu jsem tu mela dva hosty - Kokyho a brachu. Obe tyhle navstevy mi udelaly obrovskou radost a uz se tesim na dalsi. Ale pozor, pozor!! nebude to jen tak zadarmo - ocekavam aspon pet balicku cokoladovyho pudingu (bacha! ne kakaovyho).
Co dal, co dal...vymenili se mi lidi na byte i lidi v praci...dokonce nekolikrat, coz je fajn, protoze neni nouze o novy lidi. Takze nemeckyho kolegu v praci nahradil Australan, Danka zustala, pribyla Polka a polskyho kuchare nahradil cernoch, s kterym jsem zatim nemela cest se poradne seznamit.
Prace me furt bavi, coz je uzasny...tesim se do prace tyjo, tesim se dokonce i na ctrnactihodonou smenu tyjo... Jedna z veci, na ktery jsem se do Londyna tesila nejvic, byla anonymita, ale po tydnu tady jsem dostala strach, ze mi zacne chybet to, co me v Tabore stvalo - jdu po ulici a temer kazdyho, koho potkam, zdravim atd... No a nakonec tu mam oboji - Wheatsheaf (muj pub) lezi primo u Borough marketu a v okruhu zhruba dvou ulic se tam vsichni znaj... takova jedna velka rodina, skoro kazdej tejden nekdo slavi narozky a tak se sepisuje velky prani, kam se vsichni podepisujem a pisem vzkazy... A kdyz treba prijdu do prace pozde, tak v prubehu odpoledne prijde pet lidi a rikaj: "Tys prisla zase pozde co, no ja jsem te videl bezet do prace" :) No ale pak se vymotam par ulic dal a uz zase nikoho neznam a nikdo nezna me...
No a co jeste...to je hruza, kdo si to ma vsechno pamatovat. No nic ted nevim, jdu na nakup, v lednicce mam totiz jenom Red Bull a pulku lahve Absinthu, co tu zbylo po brachovi:

Jo vlastne! Minulej tejden se tu sirilo, ze na Trafalgar Square bude koncert Chemical Brothers a ze to bude zadarmo...no jako neverila jsem tomu, ale kdyz mi to rekl uz treti clovek, tak jsem se tam teda vydala taky...no tak zadarmo to bylo...pro prvni tisicovku lidi... Ale nakonec to bylo skvely i tak - za branou bylo snad vic lidi nez v arealu...
Tohle je par mych housemates "na koncerte Chemical Brothers":

A tohle je moje japonska roommate:

Jo a mimochodem, abyste vedeli, makam v hospode, kde se natacel Harry Potter...

night life

...predevcirem jsem si uzila skvelou party...louceni s Thorem (nebo ja nevim, jak se to pise, ale vim, ze jsem se celej vecer snazila to vyslovit). Vubec nevim, jak a kdy jsme zavreli bar, protoze si nas jednoho po druhym zhruba od osmi vecer bral Jason do vedlejsi hospody na drinky (kde jsem mimochodem poprvy potkala Cesku). Tequila je prej zaklad, takze se ji musim naucit znovu pit...coz zpusobilo, ze ted uz ji asi opravdu nemuzu ani cejtit. Chvili jsme parili v nasem pubu (po zaviracce) a vsichni totalne promoceny od sampanskyho (dve flasky prevazne v nasich vlasech a obleceni) jsme se presunuli do naky jiny hospody a pokracovali. Jsem fakt rada, ze jsem nasla rano fotak i mobil v kabelce, protoze jsem o tom nemela vubec prehled a jsem taky rada, ze jsem ja nebo nekdo jinej fotil. Takze tady je dokumentace:
muj sef:

ja s sefem:

ja (ta prisera v pravo)s Thorem (sampansky je nejlepsi gel...skoda, ze jsem to nevedela v patnacti:):

No srandy kopec... No ale nakonec me opilost premohla a chtela jsem jit domu, ale zodpovedni hosi me nenechali, protoze Londyn je prej pro opilou holku velmi nebezpecnej, tak jsem se ulozila v byte nad nasim pubem. Po trech hodinach jsem se vzbudila, vybrakova lednicku a vydala se dom. Doma jsem se jenom umyla a vyrazila s pomerne velkou kockou na Brick Lane Market - celej tyden se na to tesim, tak to prece neprospim. Kocovina zmizela ve chvili, kdy jsem objevila uzasnej stanek s botama a uz ted je mi jasny, ze si domu povezu minimalne jeden kufr nacpanej botama...proste raj na Zemi:)