Nak moc lidi se divi co se deje a proc jsem jako smutna a tak...takze abyste vedeli:

To si piste, ze jsem smutna!!!
Brecim a mam deprese!!!
...ale jezis, dyt me znate sakra, tak asi vite, co to znamena ne? Nebo ne?:
To znamena, ze je vse v naprostym poradku.
Dyt ja jsem prece smutna porad, to je muj zivot, vyzivat se ve smutku a smutek si privozovat sama. Jsem psycho, ale me to proste ba, takze dont worry, ja jsem v poho. A vy?

(Priste napisu az budu vesela...jenze to jsem vetsinou tak opila, ze se nestrefim na klavesy...:)
Neee, ted vazne, mam se fajn...docela...obcas...bla bla

:) :(

vcera se mi strasne chtelo jit z prace domu a v klidu si pobrecet...jen tak, pro radost. misto toho jsem se opila a pozvracela...
tohle holcicky nedelaj prece...!

a je to tady

presne to, co jsem nechtela. anebo pravdepodobne podvedome chtela. rada sama sebe dostavam do prekernich situaci, rada svoji hlavu zatezuju depresema a rada jen tak lezim, cumim, premejslim, trapim se a plejtvam casem.
nechapu sama sebe.
vubec nerozumim tomu, co delam.
mam pocit, ze sama sebe nemam vubec pod kontrolou.
jakoby me ridil nekdo jinej, nekdo, kdo ma za ukol vytrvaret melancholii v my hlave...anebo jsem to vazne jen ja?
jsem uzavrena ve svete fantazie, ze kteryho nemuzu a ani nechci pryc.
mam v hlave neporadek. nekdy se mi podari myslenky si utridit, ale je to jako kdybych si uklizela pokoj, ale poskladala jenom rozhazeny obleceni a nevytrela podlahu.
v moji hlave se micha pritomnost a minulost...ale budoucnost je nejista vic nez kdy jindy.
nektery veci se nezmeni, kamo.
ano, jsem uplne obycejna holka. smutny. nebo ne?

v patek

po praci (pulnoc) jsem si koupila zasobu cokolady a vydala se na prochazku Londynem...vazne jsem si to uzila. Skoda, ze jsem nemela fotak, videla jsem spoustu zajimavych veci, snad priste. Prisla jsem domu pred patou ranni s kompletne utridenyma myslenkama v hlave (to byl ucel toho vyletu), prejedenym brichem a vycitkama svedomi, ze budu tlusta.