Tak mam za sebou prvni den v Londyne... Vcera vecer jsem dorazila na Musbury Street - muj novy domov (na fotce). To, ze jsem vubec dorazila, je maly zazrak. Londyn je naprosto nepripraven na muj velky tezky kufr - v metru nejsou eskalatory, kdo to kdy videl?!
Bydlim s deviti lidma, kteri spolu mluvi spanelskopotugalskoitalsky... Je tu par Brazilcu, pak Peruanec, Ital a Mexican. Naprosto bezprostredni lidi, zacinam je mit rada, a to i pres to (mozna, ze prave proto), ze jsem zatim nenasla nic, co bych mela s nekym z nich spolecnyho. Prvne jsem si myslela, ze nejvetsi problem bude zapamatovat si jmena vsech deviti lidi, ale to je v klidu...nejtezsi je naucit se to vyslovovat:)
Nemam vubec poneti o case - v byte nejsou hodiny, ja nemam hodinky a pri kazdy vymene sim karet v mobilu se mi nechce nastavovat cas (nehlede na to, ze vetsinou neni podle ceho). Vcera vecer jsem se rozhodla, ze si dam dnes odpocinkovej den a pujdu si projit okoli domu. Vzbudila jsem se s tim, ze musi byt hrozne moc hodin a ja se vyvaluju v posteli, rychle jsem vyskocila (vsichni jeste spali), pripravila se a kdyz jsem vyrazela z domu, tak jsem si vsimla, ze na mycce nadobi jsou hodiny - 8.00am:))
Prosla jsem si toho hodne a nasla krasny parky a pak jeden velkej kam budu chodit behat - jo, budu chodit behat, fakt! ...ale zitra jeste ne.
A mimochodem po tom, co jsem si uz asi u patyho auta rekla, co to ridi za hovado, mi doslo, co jsem to za hovado a ze me asi uz brzy neco prejede.
Jo a jinak, je tu teplo a v byte se mluvi tak, jak jsem rikala, takze mi obcas vubec nedochazi, ze jsem v Londyne, pripadam si fakt jako nekde ve Spanelsku.
No a radsi ani nebudu psat nic o obchodech s hadrama...aaach jo. Rekla jsem si, ze asi poprvy v zivote zkusim byt zodpovedna a zacnu nakupovat az sezenu praci...ale je to boj...
2 komentáře:
to bude zajimavej denicek.
zkusime to z jinyho uhlu pohledu, jo :)
je streda rano a musim brzy vstavat, protoze pozdeji je posta precpana a nepovedlo by se mi donutit tu tlustou babku za prepazkou, aby mi zvazila kufr moji sestricky, ktera se chysta do londyna. ha, je tam nova, mlada slecna, udelam na ni kukuc. 20,77kg. koupim uz jen tu pitomost pro skype a je to.
brejtro hlasi little sister v pul jedenacty, kdyz ji vyndam kufr z auta a donesu ji ho do pokoje. "nezabalil bys mi spacak, ty to umis nejlip"... no trochu mrmlam, ale za chvili se ji zbavim a bude klid!
potom dorazi ke mne do podkrovi, natahnu ji do compu par filmu, aby ve volnych chvilich mela co delat. a nadchazi dalsi nespocet drobnosti, sk terymi ji vicemene rad pomaham. mam prece spostu casu.
najednou je odpoledne a little sister sedi v aute a odjizdi na letiste a ja si rikam "kurwa, zapamatuj si tenhle okamzik, s nejvetsi pravdepodobnosti ji vidis naposledy" a napada me, ze nevim, co by chtela nechat zahrat na pohrbu. no nic, neco vyberu. treba nejaky ska, at je to vesely.
za tri hodiny si oddychuju, letadlo bezpecne pristalo na letisti, 1/1000 moznyho nebezpeci je zazehnana. odkracim do hospody, mam toho za ten den uz celkem dost, byl jsem mimo vypomoc sestre jeste makat v pisku a mam zizen jako prase. ha, kilometr do hospody ubehnul jako voda a prvni pulka piva jen zasycela, jen pri druhym loku mi prisla sms, kde mi little sister pise, ze mam okamzite (jakoze immediately, kdyz uz jsme v ty anglii) mam kouknout na jeji mail. dalsi pipnuti mobilu, nova sms, "asi nemam kde bydlet"... predstavuju si svoji 45 kilovou little sister s 25kg kufrem v hyde parku v noci na lavicce prikrytou novinama a pokousi se o me mensi srdecni prihoda. hm zajimavej pocit, asi skoncim s hulenim travy, tohle ma daleko vetsi grady. v zapeti odhazuju pullitr asi jako cyrano svuj klobouk, pricemz malem trefuju barmana a davam si svoji nejrychlejsi tisicovku ve vietnamkach v zivote (vlastne to byla moje prvni tisicovka v zabkach vubec). asi dvacet metru pred nasim barakem (kam bezim, abych se kouknul na mail, ktery asi posilaji ty zmrdi, co slibili moji sestricce bydleni a chteji se z toho vykroutit) mi opet pipne mobil, v smsce stoji "uz je to v poho, nikam nechod"
v tuhle chvili uz mam vymysleny plan, jak se da dostat behem 4 hodin do londyna. a to od momentu, kdy obdrzim dalsi radostnou zpravu.
a tesim se, co nam prinesou dalsi dny :)
svoje mladsi sourozence prece musime chranit!
to big brother: a to jsem te jeste setrila, puvodne jsem ti chtela napsat po tom, co jsem vysedla v Londyne z letadala, ze ten kufr neunesu, jestli bys mi s tim nemohl nejak pomoct...
Okomentovat