presne to, co jsem nechtela. anebo pravdepodobne podvedome chtela. rada sama sebe dostavam do prekernich situaci, rada svoji hlavu zatezuju depresema a rada jen tak lezim, cumim, premejslim, trapim se a plejtvam casem.
nechapu sama sebe.
vubec nerozumim tomu, co delam.
mam pocit, ze sama sebe nemam vubec pod kontrolou.
jakoby me ridil nekdo jinej, nekdo, kdo ma za ukol vytrvaret melancholii v my hlave...anebo jsem to vazne jen ja?
jsem uzavrena ve svete fantazie, ze kteryho nemuzu a ani nechci pryc.
mam v hlave neporadek. nekdy se mi podari myslenky si utridit, ale je to jako kdybych si uklizela pokoj, ale poskladala jenom rozhazeny obleceni a nevytrela podlahu.
v moji hlave se micha pritomnost a minulost...ale budoucnost je nejista vic nez kdy jindy.
nektery veci se nezmeni, kamo.
ano, jsem uplne obycejna holka. smutny. nebo ne?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
Ne, smutny to neni. Naopak - hura! :) Kdyz mam tyhlety stavy, nebo spis mivala jsem, a ze byvaly hodne zly, tak jsem si je taky sama delala jeste horsi a horsi, treba depresivni muzikou a podobne. Ale tim lip, aspon rychleji prejdou, ne? A navic, nekde za mrakama vzdycky to slunce je.
...btw - kazda nalada je inspiraci - co treba neco vyfotit? :)
...cheer up :)
Okomentovat